Proč nejím maso?

Rozhodnutí přestat jíst maso u mě přišlo začátkem roku 2005, a jak je u spousty věcí u mně obvyklé, poměrně zajímavým způsobem. Už několikrát předtím jsem přemýšlel o tom pojídání masa odstavit na vedlejší kolej a začít s vegetariánstvím, neměl jsem ale ten správný impuls, připadal jsem si nepřipravený. „Správný impuls“ přišel v jeden obyčejný den a nebylo jím nic jiného než drobné popíchnutí mého ega, na což se čas od času rád nachytám dodnes. Po krátkém rozhovoru s mou kamarádkou, který byl uzavřen zhruba větou: „Ale prosím Tě, stejně bys to nedokázal.“ bylo vymalováno. Byl jsem se hozen do jezera s názvem Vegetariánství a od té doby se v něm plácám.

Začátky tedy nebyly nijak ideální, s nulovou průpravou a vzděláním v této oblasti jsem se postupně propracovával dál, až se z toho nakonec vylíhla jedna z částí mé životní filosofie, kterou už zřejmě nikdy nezměním. Pokud bych měl za tu krátkou dobu několika let hodnotit, tak:

• Skutečně jde maso nejíst. V dnešní době je takový výběr potravin, že ho člověk může s klidným svědomím vypustit, aniž by se musel bát že nebude čím nahradit.
• Cítím se dobře. Jestli lépe než předtím než jsem začal, to nevím. Já se cítím dobře pořád, tedy když chci. Když nechci, to pak nepomůže ani sto a jedna dieta.
• Stravování v restauracích je složitější. V případě že se člověk plánuje najíst v restauraci, většinou moc na výběr nemá. Restaurací specializujících se na vegetariánské pokrmy moc není (mnohé díky za existující výjimky) a bezmasé menu se obvykle redukuje na smažené něco.

Zkrátka jde to, i když ne vždy ideálně. Proč jsem ale vůbec s masem zkoncoval, proč se toho stále držím a nehodlám to měnit? Protože můžu. Mám na výběr. Za tu dobu co se procházím přírodou, ať už s foťákem nebo bez, si všechno živé v ní získalo můj obdiv a respekt. Spatřit srnku sklánět se k potoku a pít z něj, vidět pstruha táhnout proti proudu peřejemi nebo pozorovat zajíce jak si bezstarostně hopkají na louce okolo mně patří k jedněm z nejkrásnějších zážitků. Neumím si představit jakkoliv vědomě ublížit takovému zvířeti. A pokud bude sebemenší šance, že kterékoliv zvíře bude moci žít, že jich nebude muset být tolik zavřeno v klecích a čekat na smrt kvůli tomu že já nebudu trvat na tom mít na stole kus masa, udělám to. Zřeknu se ho. Protože si můžu vybrat.